Mnohokrát si klademe otázku, zda bude nebo nebude mít námitky odpor, pokud člověk zná lidi ze soudu a soud mu může „podat ruku“ v námitkách (až do získání místa tímto způsobem).
Další otázkou, kterou si obvykle klademe, je, zda jsou při ústních zkouškách (tématické prezentace, případové studie, ...) objektivní či nikoli, zda se nechají unést prvním dojmem, který jim dáme, nebo podle toho, zda nás mají rádi lépe nebo ještě hůř, složit zkoušku nebo naopak selhat.
Ve skutečnosti musí být soudy ve všech případech objektivní, i když se to mnohokrát nestane a názor je takový, že existuje mnoho nešťastných lidí, protože si myslí, že udělali dost dobře na to, aby schválili, a další lidé, kteří sotva něco řekli relevantní, získali souhlas.
Demonstrovat jednu nebo druhou věc je něco velmi obtížného, musí to být tak, že každý je nešťastný, aby se situace odrážela a člověk mohl jednat s „mocí“ dosáhnout rovného zacházení, ale proto zde nelze kvalifikovat všechny soudy stejně budou soudy a „soudy“. Uvědomujeme si, že musíme udělat maximum, a pokud soud není objektivní a nemáme v tomto přístupu co podporovat, pak buďme v příštím hovoru nejlepší.